Rozhovor s PETREM BOROVCEM, ČESKÁ REPUBLIKA

19. leden, 2018 o 12:23, Žádné komentáře

Každý snímek má daleko větší hodnotu, když je zhotovený na klasickém fotografickém papíru.

Petře, řekni nám něco o sobě a tvém příběhu, o tom, jak jsi se dostal k filmové fotografii.

Petr: Jmenuji se Petr Borovec a jsem amatérský fotograf. Když jsem byl ještě dítě, narodil jsem se v roce 1966, byla filmová fotografie běžnou součástí rodinného života. Nic jiného ani neexistovalo. Téměř každá rodina vlastnila nějakou kameru, nejčastěji to byla dvouoká zrcadlovka Flexaret na střední formát 6x6 cm. Filmy a fotografie se zpracovávaly v koupelně, která se pro tu příležitost proměnila v provizorní temnou komoru. To bylo moje první setkání s filmovou fotografií a zároveň i moje první praxe. Od svého otce jsem se naučil základům černobílé fotografie. Pak jsem se ponořil do studia odborných knih a časopisů, které byly kvalitní a dostupné. Fotil jsem, vyvolával filmy a zvětšoval z nich fotografie. Desítky a stovky.

Mezitím jsem samozřejmě chodil do školy, do učení, pak na dva roky do armády a do práce. V té době se fotografování nepovažovalo za seriózní zdroj obživy, stejně jako kterákoliv jiná forma umění. Jít do učení na fotografa znamenalo poslední šanci pro ty, kteří se nechtěli učit nebo jim to ve škole nešlo. Vždyť fotografovat přece umí každý. Vyrůstal jsem v tomto přesvědčení ve městě, kterému vládli komunisté a těžký průmysl. Fotografie byla moje hobby. Pracoval jsem jako zámečník, technik investiční výstavby velkých průmyslových komplexů, jako taxikář, Area Sales Manažer u nadnárodní výrobní společnosti, jako úředník na radnici a nakonec jako dělník v korejském automotive průmyslu.

Ani dnes nejsem profesionál. Fotografie stále ještě není mým zdrojem obživy, i když se mi postupně stala vášní i smyslem života. Miluju ty okamžiky, kdy zapomenu, na sebe, na všechny starosti a problémy, a splynu jako kapka s oceánem vody okolo. A pak se už jen v němém úžasu a s radostí v srdci snažím zachytit krásu kterou nacházím.

Foto ze série Deník každodennosti.

Jaký typ filmu používáš a pro jaký fotoaparát? A proč to preferuješ?

Petr: V současné době fotím na 35 mm filmy. Nejvíce na barevnou Fujicolor Superii 200 a příležitostně také na černobílý Ilford XP2 super. Superia dává dobré výsledky za rozumnou cenu. Pokud zrovna není na trhu nebo je předražená, sáhnu po filmu Kodak ColorPlus 200. Dávám přednost konzistentním výsledkům před experimenty s různými emulzemi, zejména při práci na déle trvajících projektech. Ilford XP2 je pro mně v současnosti díky vyvolávacímu procesu C-41 jedinou možností jak pořizovat černobílé snímky. Je to docela pohodlné, ale poměrně nákladné. Proto také, v první fázi svého návratu k černobílé fotografii, plánuji pro letošní rok nákup vybavení pro vyvolávání černobílých filmů ve své kuchyni.

Mám dvě těla Canon A-1, jedno s Power Winder A pro akční focení, a objektivy Canon FDn 24/2.8, 50/1.4 a Canon Zoom FDn 70-210/4. Toto přibližně 35 let staré vybavení splňuje všechny mé potřeby a poskytuje mi dostatek prostoru a svobody k tomu, abych se mohl plně věnovat světlu, barvám, kompozici… prostě fotografování samotnému. Ovládání je velmi jednoduché, intuitivní a nevyžaduje příliš mnoho mé pozornosti. Je to nenápadný, spolehlivý a přesný nástroj

Když jsem se v roce 2016 (potřetí) vrátil k fotografování, byl pro mě 35mm formát naprosto přirozenou volbou. Byl to (a stále je) oblíbený formát profesionálních fotožurnalistů i amatérských fotografů. Jeho předností je 36 snímků s dostatečným rozlišením, téměř ideální hloubka ostrosti, snadná manipulace s filmem navinutým ve světlotěsných kazetách a široká nabídka cenově dostupných použitých kamer, objektivů a příslušenství.

Foto ze série Pohledy na Ostravu.

Fotografie z projektu Deník každodennosti.

Jaké jsou podle tebe přednosti focení na film, které digitálu schází?

Petr: Pro mě je hlavní předností focení na film svoboda, nezávislost a stabilita. Do své kamery můžu použít jakýkoliv film z dostupné nabídky a ovlivnit tím možnosti expozice a vzhled snímku bez nutnosti používat digitální filtry nebo trávit čas u počítače úpravou parametrů digitálních dat.

Pak je to osobitost, charakter, jedinečnost a pravost filmu. Filmová fotografie své dokonalosti dosáhla už před mnoha, mnoha lety. Digitální fotografie se ve full frame formátu (35mm) vyrovnala barevné filmové fotografii teprve nedávno. Zatím jen technicky, nikoliv svou hodnotou. Existuje však ještě střední formát a velkoformátová filmová fotografie se svým nedostižným rozlišením. V oblasti černobílé fotografie je rozdíl mezi vizuálními možnostmi filmu a digitálu i nadále propastný. Ve prospěch filmu, samozřejmě.

V neposlední řadě je předností filmové fotografie její trvanlivost, historicky prokázaná schopnost dlouhodobé a snadné archivace, zejména černobílé fotografie, a její nezávislost na výpočetní technice.

Zhotovuješ si své vlastní fotografie, nebo ti nevadí nechat si je vyvolat ve fotolabu?

Petr: Fotografie si nechávám zhotovit ve fotolabu jen vyjímečně. Mám totiž velmi omezené finanční prostředky a tak si můžu dovolit vyfotit a pak nechat vyvolat a naskenovat zpravidla jen jeden film měsíčně. Podařilo se mi najít dva místní fotolaby s jejichž prací jsem spokojený. Exponovaný barevný film si nechávám vyvolat a naskenovat v rozlišení přibližně 2300 x 3400 pixelů na skeneru Noritsu. Negativy si také můžu nechat naskenovat v jiném fotolabu na Frontieru s rozlišením přibližně 20 megapixelů. Osobně však preferuji barevné podání skeneru Noritsu. Skeny už zpravidla nemusím upravovat.

V černobílé fotografii je situace poněkud odlišná. Žádná místní laboratoř, která by vyvolávala černobílé negativy a zhotovovala černobílé fotografie, už dnes neexistuje. Budu rád, když se mi v letošním roce podaří zahájit domácí zpracování černobílých negativů, které si pak nechám naskenovat na Noritsu. Pořízení temné komory pro zhotovování fotografií bude dalším krokem. Někdy, snad…

Co tě motivuje k tomu, že pokračuješ ve focení fotit na film? Naučil ses něco nového o sobě právě díky fotografování na film?

Petr: Vášeň a touha. I když mi rozum říká, že se nedá zvrátit masový trend který určují velcí hráči na trhu a který před více než 10 lety téměř nastartoval zánik filmové fotografie, srdcem se toužím vrátit k filmu.

Našel jsem kameru a objektivy se kterými jsem spokojený. Když jsem v místní prodejně fototechniky vzal do ruky 5D Mark III a podíval se do jeho hledáčku, uvědomil jsem si, jak luxusní hledáček má můj starý A-1 a jak nenápadný oproti 5D je. A nenadchl mě ani výkon autofokusu ve špatných světelných podmínkách.

Při focení na film nevím co jsou aktualizace, nemám problémy s kompatibilitou, nemusím bojovat se složitým systémem menu ani s nepotřebnými funkcemi a tlačítky. Nepotřebuji neustále nabíjet akumulátory, netrápí mě omezená životnost a podpora výrobků, ani změny podnikatelských záměrů výrobců. A nemusím přecházet každé dva roky na nový model abych udržel krok s vývojem.

Filmová fotografie mi také poskytuje daleko větší uspokojení ze zvládnutí fotografického řemesla než digitální technologie. A upřímně, velkou předností filmové fotografie je pro mně i její cenová dostupnost. Ať už jde o ceny kvalitních objektivů a kamer, nebo náklady na filmový materiál, jeho zpracování a archivaci.

Ve filmové fotografie se musím více věnovat přípravě před samotným stisknutím spouště. Ať už jde o výběr vhodného filmového materiálu, zdokonalování své schopnosti “vidět” světlo a svého umění nastavit vhodnou expozici, najít vhodný motiv a rozpoznat rozhodující okamžik. Víra, sebedůvěra a tajemství jsou ve filmové fotografii součástí tvůrčího procesu. A někdy je jeho součástí i překvapení z nečekaného výsledku.

Vracím se tam, kde jsem před lety sešel z cesty. Chci se vrátit také ke středním formátu 6x6 cm a nakonec dojít k velkoformátové filmové fotografii. Pochopil jsem, jak důležitá je pro mě a pro moji tvorbu nezávislost a svoboda. Jednoduchost a lehkost, jen světlo, čas, clona, citlivost filmu a výsledek.

Existují nějací fotografové, kteří ovlivňují tvoji tvorbu?

Petr: V minulosti mě nejvíce ovlivnila práce československých fotografů: Josefa Sudka, Jana Ságla, Antonína Kratochvíla, Josefa Koudelky, Václava Podestáta, Vladimíra Birguse, Markéty Luskačové, Viktora Koláře, Petra Sikuly, Karola Kállaye a mnoha dalších. A díky síti internet mě po roce 2000 silně inspirovala například vynikající práce singapurského fotografa Tay Kay Chin-a.

Můj styl se díky tomu postupně měnil a vyvíjel. Od doby, kdy mé fotografie vypadaly jako napodobenina jejich práce až do okamžiku, kdy na mých fotografiích začal být zřejmý můj vlastní rukopis. Ale nemám žádný vyhraněný styl. Fotím tak, jak to cítím v tom kterém konkrétním okamžiku nebo projektu. Občas rád zkouším něco nového.

Vidíš ve focení na film hodnotu nebo přínos?

Petr: Fotografie je kreslení světlem. Filmová fotografie, to je světelný obraz části skutečnosti získaný čistě fyzikálně chemickou cestou pomocí fotografického přístroje, jehož úkony ovládá člověk. Může být uměleckým dílem. Má obsah a formu, informativní a emotivní funkci a zaznamenává viditelnou i neviditelnou skutečnost.

Film je daleko více pravdivý, skutečný a trvalý než jakákoliv digitální data. Každý snímek má daleko větší hodnotu, když je zhotovený na klasickém fotografickém papíře. A každé dílo má daleko větší hodnotu, když jsme k jeho zhotovení použili své znalosti, zkušenosti a překonali určité nepohodlí a překážky.

Film se na rozdíl od digitální fotografie dá použít i v těch nejtěžších klimatických podmínkách a není závislý na dostupnosti elektrické energie nebo na solárních panelech. Můžete být stejně jako Josef Koudelka od jara do podzimu na cestě a v zimě si v teple a pohodlí domova zpracovat všechny nafocené filmy.

Co si myslíš o tvé budoucnosti ve fotografování na film?

Petr: Moje budoucnost ve filmové fotografii závisí především na zachování výroby filmů, na zachování funkčnosti mého fotografického vybavení a na dostupnosti použité fotografické techniky. Jinak je můj pohled do budoucnosti docela optimistický. Dochází k oživení zájmu o filmovou fotografii, k jejímu zpřístupnění široké veřejnosti (Lomography), rozjíždí se nové projekty (Intrepid, Reflex, Ihagee, Silberra), obnovuje se výroba filmů (Ferrania, Kodak Alaris) a stále ještě existují tradiční výrobci (Leica, Ilford, FOMA Bohemia).

V osobní rovině, rád bych přivedl filmovou fotografii do profesionální fotografické praxe. Věřím, že poctivá filmová fotografie stále ještě dokáže oslovit lidi, kteří rozpoznají její hodnotu. Jestli se mi to podaří, to záleží na příležitostech které se mi naskytnou.

Máš nějaký vysněný fotografický projekt?

Petr: Žádný konkrétní vysněný projekt nemám. Nedávno jsem si uvědomil, že vyhledávám náměty podobně jako Josef Koudelka. Vezmu kameru, jdu ven a dívám se, kde na mě čeká fotografie. A pokud ji najdu, pak se ji pokusím zachytit. Ne vždy se mi to povede. Někdy vím, že „to“ tam někde je, ale nedokážu to zachytit tak, abych byl s výsledkem spokojený.

Sním o vlastním studiu a o tom, že se fotografování stane mým zdrojem obživy. Zároveň mám přímo bytostnou potřebu zachovat si určitou míru nezávislosti a svobody.

Máš nějaké rady pro ty, kteří chtějí vyzkoušet focení na film poprvé? Co by se měli naučit, než začnou pracovat s tímto formátem?

Petr: Záleží na tom co od focení na film očekávají. Pro ty, kteří si to chtějí vyzkoušet, pro zábavu a experimenty, je Lomografie dobrým výchozím bodem. A pro ty, kteří chtějí proniknout to tajů filmové fotografie, poznat její skutečnou hodnotu a možnosti, a naučit se fotografickému řemeslu…

Myslím, že by se měli začít věnovat důkladnému studiu teorie a neustálému zdokonalování své fotografické praxe s cílem dosahovat konzistentní výsledky. Naplno a s touhou, která časem přeroste ve vášeň. A samozřejmě by si měli opatřit spolehlivou kameru, nejlépe na 35mm formát, která umožňuje manuální nastavení expozice, pár kvalitních objektivů s pevným ohniskem a přesný externí měřič dopadajícího světla.

Filmová fotografie je především řemeslem, které se může po jeho zvládnutí stát uměním. Pokud se opravdu chcete tomuto řemeslu naučit, pak je filmová fotografie z mnoha již dříve zmíněných důvodů lepší a méně nákladnou volbou, než digitální fotografie.

Chtěl bys něco dodat? O tvých budoucích výstavách, současných projektech, ….cokoliv

Petr: Jsem přesvědčen o tom, že každá překážka nám umožňuje růst. Bez jejich zdolávání bychom zakrněli mentálně i fyzicky. A že žádný neúspěch není sám o sobě důvodem k tomu, abychom se museli vzdát svých snů. Pokud si osvojíme všechny potřebné znalosti o technice, procesu, obsahu a formě, můžeme je začít využívat tvůrčím způsobem a povýšit své fotografie na umění.

Děkuji za příležitost vyjádřit své myšlenky a přeji vám dobré světlo.

Vynikající sada fotografií! Nemůžeme se dočkat, až uvidíme víc tvé práce Petře.

* * *

Originally published Jan 19, 2018 in English at https://www.melvinmapa.net.

Rozhovor s PETREM BOROVCEM, ČESKÁ REPUBLIKA

Každý snímek má daleko větší hodnotu, když je zhotovený na klasickém fotografickém papíru.

Žádné komentáře

Odpovědět